Můj muž sedí už asi hodinu u wi-fi routeru a snaží se ho zapojit tak, aby šlapala s našima noťasama.
Rozčiluje se. Nadává.
Potichu se k němu připlížím, pohladím ho po vlasech: „Co pro Tebe můžu udělat, miláčku?“
„Můžeš mi rozchodit tuhle wi-finu...“ praví nešťastně a podává mi onen zlobivý přístroj.
Vezmu wi-finu do ruky, postavím ji na podlahu a předvádím, jak chodí…
Můj muž se začne ze srdce smát…. Jeho smích naplní náš byt a najednou je tu zase o něco tepleji...
A to jsou ty chvíle, pro které stojí za to žít…
Žádné komentáře:
Okomentovat
Negativni kecy = delete
Komentare, ktere nejsou k tematu clanku = delete
Tohle je muj blog, jestli se Vam to nelibi, nechodte sem!