Jsem teď tak trochu jako pes…
Ustlala jsem si na zemi před pohovkou, kde právě usnul můj muž. Nebylo mu dnes moc dobře (množství včera vypitého vína asi bylo příliš velké :-)). Podařilo se mi ho poměrně snadno přesvědčit, aby si na chvilku schrupnul.
Nebudu zapírat, že i pro mě to je chvilka klidu…
A tak jsem si uvařila svůj oblíbený čaj, vzala si Apetit (ráda vařím, víme?) a ustlala si hezky u něj.
Nevím. Asi je mi v jeho blízkosti tak nějak líp… mohla jsem jít vedle. Jasně, ale mě po hektickém pracovním týdnu ticho vůbec nevadí. Naopak.
Krásně jsem si tu relaxovala pročítáním zajímavých tipů na vaření, když jsem se na něj zadívala…
V tu chvíli mě zachvátila jakási obrovská vlna lásky a rozněžnila jsem se při pohledu na něj. Jak spí. Jeho klid. Leží bez hnutí a v hlubokém spánku se mi ani nezdají žádné divoké sny. Ten klid se teď přenáší i na mě. Cítím jak čím déle se na něj dívám, tím víc klidu vstupuje do mě samé.
Miluji ho.
Moc ho miluji a ta láska, jakoby se teď začala vznášet ve vzduchu. Cítím ji. Je horká. Je slaká… A ne, sakra, to je ten čaj :-)))
Je opojná. (ta láska) :-)
Je moc krásný. Vím, že si teď řeknete něco jako: ženská poblázněná…atd. Jenže já to tak mám. Je pro mě krásný. Zvenku. I zevnitř!
Jediný pohyb jeho těla je teď způsoben klidným dýcháním. Leží zachumlaný pod peřinou a mě zachvacuje touha jej obejmout…
Ale neudělám to. Zničila bych ten jeho klid.
Jeho dlouhé řasy se mikroskopicky pohybují v rytmu toho, jak dýchá. Mám chuť ho políbit i na ty víčka… a všechno tohle mu říct…
Říct mu, jak moc je pro mě krásný, jak dobře mi je vedle něj… jak prázdno mi je bez něj…. Jak moc dokáže svůj klid přenést na mě…
Miluji ho!
Ať mi nikdo neříká, že tohle není láska… Nechci vlastně vědět, co láska je. Pro mě je to všechno to, co cítím ke svému muži a počítám do toho i úctu a respekt, kterou k němu chovám. Vážím si ho za tolik věcí… za věci, o kterých se mu ani nezdá…
Pořád se na něj dívám. Dívám se na jeho svalnaté ruce a zatoužím po obětí. Když mě totiž objímá, je to pocit bezpečí, který mě vždy prostoupí. Ne, s ním se nemusím bát. O nic…
To je láska, ne? Je tohle všechno ta všemocná čarodějka?
Můj muž pořád klidně spí. Jeho dech je vyrovnaný a jen řasy se zlehka pohybují v rytmu jeho dechu. Zdají se mu jistě nějaké sny…. A mým snem je on!
Ten sen se splnil. Je to skutečnost. Můj živo je splněný sen.
Tohle je láska?
Žádné komentáře:
Okomentovat
Negativni kecy = delete
Komentare, ktere nejsou k tematu clanku = delete
Tohle je muj blog, jestli se Vam to nelibi, nechodte sem!