Christopher McDougall - Born to run - Zrozeni k běhu

 Tahle kniha mě prostě dostala. Nedalo se od ní odtrhnout. A při jejím čtení jsem jen lapala po dechu. Místo recenze pár úryvků:

Významný doktor o běhání: Lidské tělo není na takový typ námahy stavěné.

Každý dopad chodidla při běhu působí na jednu nohu silou rovnající se dvojnásobku váhy těla.
Víte, jaké nervy máte v chodidlech? Stejně citlivé jako v genitáliích. Stačí je jen lehce stimulovat, a celým nervovým systémem proběhne silný impuls. Proto může lechtání chodidel vést k přetížení nervové soustavy a přivodit křeče po celém těle. Pokud jde o okamžité odeslání podnětů do mozku, chodidlům se vyrovná jen tvář a ruce.

Jak to, že mě bolí noha?
Protože běhání vám škodí.
Proč mi běhání škodí?
Protože vás z něho bolí noha.

Proč ruští sprinteři skáčou ze žebříku? Kromě posílení laterálních svalů toto trauma učí nervy dávat rychlejší podněty, což snižuje riziko zranění při tréninku.

V sedmdesátých letech se američtí maratonci běhali v jednoduchých botách -  v podstatě to byli jen jednoduché podrážky s tkaničkami, bez kontroly pohybu, bez opory klenby, bez vycpávek na patě.  Běžci sedmdesátých let netušili, že by si měli dělat starosti s termíny jako „pronace“ nebo „supinace“.

Český voják, nemotorný moula, který běhal tak příšerným stylem, že vypadal, jako by mu právě propíchli srdce.  Jenže Emil Zátopek běh miloval natolik, že ještě jako voják základní služby brával svítilnu a vyrážel za nocí na třicetikilometrové běhy do lesů. V kanadách. V zimě. Po celodenním pěchotním výcviku.  Jedno z jeho nejoblíbenějších cvičení v sobě spojovalo vše, co měl nejraději. Běhával lesem ve vojenských kanadách a s milovanou manželkou na zádech.

Běžecká obuv je na světě přibližně stejně dlouho jako raketoplán. Vaši tátové běhávali v hladkých teniskách a dědové v lehkých kožených střevících. Lidé po miliony let běhali bez podpory klenby chodidla, bez kontroly pronace i gelových podložek pod patami.

Leonardo da Vinci považoval lidskou nohu s jejím fantastickým systémem rozložení hmotnosti tvořeným celou jednou čtvrtinou kostí v těle za „mistrovské dílo techniky a umění“.

Boty blokují bolest, ne nárazy! Bolest nás učí běhat pohodlně! V okamžiku, kdy začnete běhat vosí, změníte způsob běhání.

Není divu, že jsou naše nohy tak citlivé. Vlastně jsou to samosprávná zařízení. Když chodidlo zakryjete polstrovanými botami, jako byste vypnuli požární hlásič.

Pokud by více lidí běhalo, méně by jich umíralo na degenerativní srdeční onemocnění, náhlé mozkové příhody, vysoký krevní tlak, ucpané tepny, cukrovku a většinu dalších smrtelných chorob západního světa.

Když se pokoušíme o všechny ty pomocné prvky, trochu to přeháníme. Opravujeme věci, které opravu nepotřebují. Jestliže nohu posílíte běháním naboso, snížíte riziko zranění achilovek a kolenou i potíže s plantární fascií.

Každoročně se zraní přibližně 65 až 80% všech běžců. To znamená skoro každý běžec a takřka každý rok.

Ve skutečnosti neexistuje jediný důkaz, že běžecké boty jakkoli pomáhají v prevenci poranění. Neexistují důkazy podložené studiemi – ani jedná! – které by svědčili o tom, že díky běžecké obuvi budete méně náchylní k poraněním.

Běžci, kteří obouvají špičkové modely obuvi, mají o 123% vyšší pravděpodobnost úrazu než běžci v levných botách.

Například zpráva v Medicine & Science in Sports & Exercises v roce 1991 uváděla, že uživatelé drahých běžeckých bot, které mají více ochranných prvků (více polstrování nebo korekci pronace), bývají zranění výrazně častěji, než běžci v levné obuvi (s cenou pod 40$).

Stejně jako vám automaticky vyletí ruce nahoru, když uklouznete na ledu, vaše nohy instinktivně přidupnou, když pod chodidlem cítí něco měkkého. Běháte-li ve vypolstrovaných botách, vaše chodidla se snaží najít pevný, stabilní podklad a tlačí se skrz podrážky.

Lidé jsou konstruováni tak, aby běhali bosí.

Oslabení svalstva nohy je nejčastější příčinou zranění a my jsme za posledních 25 let dovolili, aby naše nohy významně zeslábly. Pronace se stala takřka sprostým slovem, a přitom se jedná o přirozený pohyb nohy. Noha by měla mít pronaci.  Abyste zjistili, co vlastně pronace znamená, zujte si boty a proběhněte se po příjezdovce. Na pevném povrchu se vaše chodidla rychle odnaučí návykům z bot a automaticky se přepnou do sebeobranného modu. Zjistíte, že nohu kladete na vnější hranu chodidla a pak ji mírně kroutíte od malíčku k palci, dokud není chodidlo v rovině.  Abyste dosáhli přehnané pronace, musíte dopadnout na patu. A na patu můžete, dopadnou jen tehdy, je-li pod ní vycpávka.

Když protetik Van Philips v roce 1984 zkonstruoval moderní protézu pro běžce s amputovanýma nohama, patou ji vůbec neosazoval. Jako běžec, který sám přišel při nehodě na vodních lyžích o nohu pod kolem, Phillips věděl, že pata je nutná při stoji, ale ne při pohybu. Jeho „gepardí noha“, tvarovaná do „C“, nahrazuje zdravou nohu tak efektivně, že umožnila Jihoafričanovi Oscaru Pistoriovi, který přišel o obě nohy, soutěžit s nejlepšími světovými sprintery.

Když se začínalo hnutí bosého běhání vzmáhat, a firma Nike se obrátila na jeho starého učitele, aby zjistila, jestli na těch bosých bláznech něco je. „Samozřejmě!“ odfrkl si údajně. „Když něco podepřete, oslabíte to. Když to budete hodně používat, opět to zesílí… Běhejte bosí a nebuďte mít žádné problémy.“

Jsme jediní savci, kteří většinu tepla ventilují pocením. Jsme tím nejlepším vzduchem chlazeným motorem, jaký kdy evoluce uvedla na trh.  Dokud se potíme, můžeme pokračovat v pohybu.  Tým vědců Harvardovy university kdysi prokázal totéž tím, že nacpal gepardovi do zadku teploměr a nechal ho běžet na pásu. Jakmile teplota dosáhla 40,5°C, gepard se zastavil a odmítl běžet dál.  Když se v těle savce nahromadí více tepla, než mohou ventilovat ústy, musí se zastavit, jinak by pošli.

Pro uhnání antilopy k smrti stačí ji vyplašit do trysku v horkém dni. Budete-li běžet na takovou vzdálenost, aby vás viděla, bude před vámi utíkat. Po nějakých 10-15 km běhu ji postihne přehřátí a zkolabuje.

Počínaje 19 roky běžci každý rok zrychlují, až dosáhnou v 27 vrcholu. Poté postupně běhají pomaleji. Zkuste odhadnout, v jakém věku se vrátí k rychlosti, kterou měli v 19?
V 64 letech!!!!

Takže co páni doktoři? Jsme nebo nejsme zrozeni k běhu????