Maďar a češka

Sedim na rodinne nasteve. Na rodinne nasteve sveho muze. Kolem me je kupa cizich lidi, kteri mluvi pro me ZATIM cizim jazykem. Rozumim asi kazdemu 200. slovu a vyjadrovat se umim asi jako 4 lete dite - dekuji, prosim, ano ne....

Prijdu si jak idiot. Nerozumim jim a krome tech, kteri mluvi anglicky, ani nikdo nerozumi me. Sestra, mamka a tatka meho muze cesky mluvi, ale nikdo kolem ne.

Nerozumim, prijdu si ztracena, ale presto je mi dobre. Jsem v rodine sveho muze, ktera me moc hezky prijala. Vsichni se moc snazi. Mamka, která už asi 10 let česky nemluvila se snaží a téměř všechno říká česky, abych rozuměla. Sestřička mého muže okříkuje vlastního otce, aby mluvil česky... je to od nich velmi mile. Tak se snažím aspoň základní zdvořilostní věty pronášet v maďarštině a můj muž se vždy rozzáří, když se mi nějaká fráze podaří. Už jen za jeho spokojený (pyšný) usměv to stojí....

Když si povídám s jeho sestrou několikrát z ní vypadne zajímavá informace, jak si o mě povídali.... Je vidět, že o mě mluví velmi hezky. Dojímá mě to s jakou láskou můj muž tlumočí běžné záležitosti našeho života. Slzy se mi hrnou do očí. Dori si jich všímá a usmívá se. Když se ke mě otočí můj muž, diví se. Starostlivě se na mě dívá, jestli se něco nestalo. Dori to velmi rychle a velmi umě zamluví :-) Je báječná... Můj muž se přesto nenechá snadno odbít - myslím, že ví, že to není tak, jak jsme se mu snažili namluvit. Když mu vysvětlím situaci, usmívá se a líbá mě.

Takový člověk se nedá nemilovat... na takoveho člověka nejde nebýt pyšný.... nejde si každý den neříkat, jestli jsem neudělala nějakou hloupost, abych o něj přišla. Nechci bez něj už být.

Kvoli Tebe dýchám... Kvoli Tebe žijem, szivi!