Důležitost všedních věcí

Jak plyne čas na úrovni našich světů, které si každý pečlivě chráníme a vstup do nich povolujeme jen těm vybraným, uvědomujeme si víc a víc, jak pomíjivé je všechno kolem nás.

Najednou se pak zastavíte a zjistíte, že všechny hloupé malichernosti, které jste doteď vyhodnocovali jako nesmírně důležité a podstatné, jsou jen nicotnou výplní všedních dní, která nestojí za zmínku v žádném dívčím deníčku natož v životě rozumných lidí.

Jenže tomuhle krásnému uvědomění předchází vyhodnocení těch maličkostí jako „věcí, které stojí za řeč“. A vracet jejich hodnotu zpět někam na samé dno pomyslné nádoby důležitosti je poněkud složité.

A tak se Vám snadno může stát, že se v jedné chvíli nad něčím rozčilujete – například, že Váš muž vymačkává pastu z prostředku tuby. A v zápětí už víte, že je to naprostá bezvýznamná hloupost, které se dokonce zasmějete. Ano. Zasmějete. Protože najednou Vám to přijde roztomilé a dokonce byste jej za to zulíbala.

Rozdíl mezi myšlenkou zlostnou a něžnou může být zlomek vteřiny, několik hodin, dny… roky… A impulsem ke změně myšlení může být naprosto cokoliv. Příběh kolegů o vlastních partnerech, vzpomínka, článek…

U mě tuhle změnu během několika minut dokázal vyvolat článek Lenky.

Najednou mi všední hlouposti přišli naprosto nepodstatné a potřebovala jsem svému muži říct, jak moc ho miluju a jak moc ho potřebuju ke svému životu.

Ano, vím, že je to sobecké, říct, že někoho potřebujete. Ale já bez něj už opravdu žít nechci. Neumím to. Když je můj muž mimo ČR, ráno se budím a hledám ho…. Večer když usínám ho hledám taky… Jsem jako dílek puzzle, který přesně zapadá do jeho dílku.

Ten můj nemá bez toho jeho žádný smysl…