Zní to jako pohádka

Zní to jako pohádka, ale když jsem potkala svého muže najednou byl svět hezčí místo k životu. Deštivý víkend nebyl najednou tak ponurý a blížící se Vánoce? Najednou to byl důvod k úsměvu.

Všechno bylo tak spontání, tak přirozené. Žádné trapné začátky se nekonaly. Probudit se vedle něj ráno byla ta nejpřirozenější věc na světě. A usnout někdy bez něj? De facto nemožné…

Žádný stud, žádné ALE… Přirozenost s jakou jsem vplula vedle něj mě někdy zaskočí, když přemýšlím, jaké to bylo s těmi před ním… a to si pak znovu říkám, že mám velké štěstí,že ho mám a jsem mu vděčná… za co? Za to, že je!

Všechno se mi zdá jako pohádka a pořád ještě někdy čekám tvrdý náraz…

Přesto se teď umím víc než dřív radovat ze života a z každé chvíle, kdy se mu můžu dívat do očí; kdy se můžu dívat jak spí; jak se směje; jak se smějeme spolu…

Všechno bylo naprosto přirozené, včetně intimnosti, jakou sex je… Sex najednou dostal nový rozměr. Nebudu tvrdit, že jsem ho i předtím neměla ráda. Měla. Ale teď je to něco docela jiného… pocity, které při milování s NÍM zažívám se nedají srovnat s ničím krásným, co jsem v životě zažila…

Zní to jako pohádka, ale je to můj život...

Díky!